Asi tak v roce 1985 jsem s kamarády začal dělat "výškovky". V roce 1988 má první aktivita v podnikání. Na tehdeším Národním výboře jsem si vyřídil povolení k vedlejší pracovní činnosti. Podle paragrafu XYZ - "Opravy a nětěry výškových konstrukcí a budov s použitím horolezecké techniky". Celý administrativní úkon trval asi deset minut. Na otázku paní (muselo se říkat soudružka) "A ty s tímto máš nějakou praxi"? jsem řekl - "Jasně, asi 3 roky se učím u kamarádů"...
A bylo to, potřebný štempl jsem dostal, mohl pracovat na vlasní pěst, fakturovat firmám. Záhy jsem zjistil, že za den na laně si vydělám to, co za týden pod autem jako automechanik...
Na focení nečeho tak obyčejného, jako je práce nebyl čas, taky to stálo peníce - koupit film, nachat vyvolat, udělat fotky. To byl doba analogová, né jako dnešní "DIGI" ...
Tož jen pár snímků - budova Otis Břeclav, 10 pater, čištění hliníkových profilů a modrobílích skel v mezipatrech. Rok asi tak 1992
"Kšandy" jsem si nechal ušít ze starých bezpečnostních pásů z aut na vrakáči.
S Otou na lanech, jeho hláčka po roce 1989 - "Ti co by měli viset nevisí, ale sedí na významných místech a my tu visíme a leštíme jim barák" ...
Ota byl vždy rychlejší o nějaké patro. A taky jsme dost vyděsili spoustu zevlujících úředníků. Jen tak čučí z okna a najenou se v něm houpu jakési nohy, to jsme se vždycky nasmáli. A po X letch jsem v jednom patře potkal spolužačku a na parapetu bylo hned kafíčko a příjemné povídání.
Za to dobu jsme vyleštili tolik hektarů oken, co mélokterá uklízečka...
Silo Mikulov, únor 2007. Zlý vítr "Kiril" otrhal plechy z opláštění a my měli o zábavu postaráno.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Za nevlídného zimního počasí je nejlíp zalézt "do díry" - bádání v Moravském Krasu. Býčí skála a Barova jeskyně. Leden 2005
Leden - květen 2008
Být kominíkem je krásné - prochézet dědiny od domu k domu, poznávat nové lidi., krásný výhled ze střech. A víte kolik holek od pěti do 99 si na mne šahalo pro štěstí ?
Všechny :-).
Kocúr a kocúr
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Maják,
něco z historie - asi tak zhruba, přibližně, cca 25.4. 9:31.39 roku 1984, plus mínus dva roky jsme v prostoru pod Pavlovem začali ještě před napuštěním Novovlýnské přehrady budovat přístav, dnes středisko Yacht Club Dyje Břeclav. Bylo by to na delší povídání ... Každý přístav potřebuje ochranou hráz a na jejím konci musí být maják. Tak jsme si to tehdy plánovali. Čas a vítr mne zavál na různé plachetnice a moře a taky na La Grace. Bylo to náádherných sedm měsíců plavby - Suez, Hurgháda v Egyptě, pak Suezským kanálem do středomoří, Řecko, Itálie, Sicílie, Liparské ostrovy, Toskánské pobřeží, Korsika, Elba.... "Seděli hoši ve strážním koši"... Někdo z kamarádů ze stálé posádky položil poněkud pesimistickou otázku - co budme dělat, až budme v pirátském důchodu? Já sem to měl jasné - na jachtecu pod Pavlovem si postavím maják, budu strážcem majáku a hostům vyprávět veselé příhody z plaveb, rabování a plenění přístavů atd ... V r. 2013 jsem v Pavlově uspořádal výstavu o plavbě na La Grace, novinářům se zmínil o svých plánech do pirátského důchudu a můj záměr byl hezky mediálně popsán. Nooo, ale na to su MOC malý pán, abych stavěl maják na jachtecu, tož sem si postavil svůj minimajáček na plantáži u piráta. Sliby se mají plnit aj po vánocích Tolik na vysvětlenou, proč je maják v zapadlé ulici, bez moře. Taková zbytečná, podivná podivnost v Podivíně
U majáku je "keška"
Posezení pro kolemjdoucí.
Plantáž pod majákem a úroda.
Comments