01 Od pramene Moravské Dyje k pramenům poznání do Soluně
Putování do Soluně mne napadlo kdysi dávno, cestou do školky, brzy ráno v pět, když mi bylo pět. Rodiče spěchali na vlak do Břeclavi a já s mladším bráchou Vaškem jsme se vydávali na naše první cesty toulavý. Kaple „Cyrilka“ byla na cestě do školky naše oblíbená "zkratka". Sice to byla delší cesta, ale o to víc dobrodružnější.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_svat%C3%A9ho_Cyrila_a_Metod%C4%9Bje_(Podiv%C3%ADn)
Dospěláci nás strašili, že v kapli jsou nebožtíci, ale taky nám některý řekl o dvou bratrech ze Soluně na jejichž počest byla kaple postavena.
Soluň … SOLUŇ… už tehdy mi to znělo tak tajemně, záhadně, vonělo sluncem a dalekými kraji. Už tehdy jsem si umínil, že až budu velký, budu cestovatelem a vydám se taky do Soluně.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Solu%C5%88
Léta ubíhala, cestoval jsem po souši i po moři, taky trochu poletoval. na padákovém kluzáku. Ale byly to jen takové krátké výlety v rámci možností při zaměstnání a živnosti. Sešlo se několik „náhod“, od roku 2018 po 25ti letech provozu opravuji naši plachetnici Salacia a najednou se mi z hlubin zapomnění vynořil nápad z dětství – popluji do Soluně. Jako Pr.Duch. mám času dost, už nemusím budovat socialismus ani kapitalismus, jen plout za svým cílem.
Nápad kamaráda Vlasty Puczoka, cestovatele a dobrodruha mne nadchl -
"Se Salacií polujeme do Řecka po Dunaji".
To je ta nejlepší varianta, v klidu beze spěchu poznávat krajinu kolem řeky, lidi a jejich život, moře a ostrovy.